V zahradě za domem

Bývalo lehký, si utahovat z věcí, když jsme neměli nic. O co starat, proč plakat, proc toužit víc? A když venku lilo, bezhlavý úprk, to byl pro nás život. Proč vracím furt zpět, všechno co už bylo. Čím že to trápící, moje já nad mojí ulicí. Kde utichl smích a přibylo aut. Smířit se s tím, že to tak nevidím, jak to kdysi bylo. Je to to nejlehčí, mávl bych rukou, ale co když nechci. Teď jsem tady a už nemůžu lhát, šťastný jsem byl, když sem nebyl sám, tak čau! Už zase se loučím, najdeš mě tam, v zahradě za domem. Otlaky z brýlí, chránicí dlouho, před čím jste mě stranili. Asi bude lepší, zjistit to teď, než být pak jenom naivní. Mučedník nejsem, z nebe jsem nespadl, jsem na tom jen závislý. Budu na vás čekat! Sám, v zahradě za domem.   Teď jsem tady a už nemůžu lhát, šťastný jsem byl, když sem nebyl sám, tak čau! Už zase se loučím, najdeš mě tam, v zahradě za domem. Teď jsem tady a už nemůžu lhát, šťastný jsem byl, když sem nebyl sám, tak čau! Už zase se loučím, najdeš mě tam, v zahradě za domem.