Tvář

Každej tejden pět dní Naprosto běžný Všední Přichází další Normální ráno Ale mě se nechce vstát A převládá pocit Že už to všechno nejde zvládnout Kolem ty stejný lidi Bezvýznamně kývat Chytrý slova poslouchat Do ksichtů jim zírat A zítra Úplně stejnej výplach Práci Kterou budu mít rád To není můj případ Já nechci Musim jít Jinak to nikdy neskončí Já nechci Pro ten klid Se s váma navždycky loučim Už roky skrývám svou skutečnou tvář A nikdo neví co cítim Tak prosim neřikej mi Že mě znáš Když se do temnoty řítim Do temnoty řítim Mám zas tu zlou Vidinu před sebou Než se otevřou ty brány Který září A do klidu mě dovedou Ze světa zalitýho tmou Kde se světlo ztrácí a nevytváří Jsem rozpůlenou osobou Která vidí Vnímá Nenávidí Odmítá V představách si lítá Po nocích se skrývá Furt ještě dýchá Ale i na to už moc nepospíchá Už roky skrývám svou skutečnou tvář A nikdo neví co cítim Tak prosim neřikej mi Že mě znáš Když se do temnoty řítim Už pro ty co vedle sebe máš Neni správný Když to vzdáš I když tě žere pocit Že jsi ztracenej Všechno zvládneš Tak se trochu snaž Vlastního života si važ Ty rozhodneš kdy skončí Už roky skrývám svou skutečnou tvář A nikdo neví co cítim Tak prosim neřikej mi Že mě znáš Když se do temnoty řítim Už roky skrývám svou skutečnou tvář A nikdo neví co cítim Tak prosim neřikej mi Že mě znáš Když se do temnoty řítim