Monolog Moderní Kultury

Už jenom to slovo se mi hnusí Moderní Nikdo neví, co to znamená Každý má opilce v černém kabátu za Shakespeara A já se dnes ptám - kdo dal nám to právo Právo rozpustit naši kulturu, jako by byla z vosku Ale ve vzduchu není cítit milý bergamo nebo pomalý pomeranč Proč nehýčkali jsme si ji a namísto toho pár ublížených Bídníků bez talentu, když všechny génie pozabíjel AIDS nebo gin Teď nás krmí televizí a repetativním reptajícím radiem Už neposlouchám zprávy a nevlastním televizi Kdyby se stalo něco, co potřebuju vědět, zazvoní mi telefon A ozve se máma Slyšel jsi, někdo vystřílel nemocnici Slyšel jsi, někdo pobodal nevinné školáky o rok mladší než jsi ty Slyšel jsi, zabije tě mor Mám tě rád, mami Jsi ta nejlepší, co tvá doba dovolila A já tě nezklamu a budu pravdivý a volný Vím, co se děje a děsí mne to Konejší mne snad už jen fakt Že lidé, co hledají si vlastní takt Za příklad berou si Dominika Feriho Děkuji. sám bych to nezvládl Každý děláme, co umíme A až budeme vědět víc, víc toho napravíme Snad tady neshoříme...