Věra

Je to žena, jak jste poznali podle názvu Ale není to jen ona, je to všechno to, Co dělá pro sebe, jak stará se o své bytí Co dělá pro své přátele, jak zve je na skleničku Co dělá pro děti, kterým říká žáci a žačky Jak je sochá divadlem, literaturou, referencemi Ze světů představivosti a navždy živé znalosti Paříže Není to tak, že je člověkem vyšším než monumenty svatých Nebo těch v její vrstevnaté mysli navěky pozlaceným Je to její disciplína, její oddanost Nepatří nikomu, jen sobě a vlastně patří nám všem A když vejde, nese na zádech smaragdové střepiny zaseklé do jejích Křídel jenž jsou neviditelné A já jsem seděl u ní a vařila mi to, co měl jsem rád A po chvíli ptala se bez provokace Zelený čaj, že jo? A já byl jsem a jsem stále vděčný Za její snahu vychovat z dívek slečny A naučit všechny, aby nečekali na nic Aby šli za svými sny, byť opatrně Aby tvrdě pracovali, protože ví, že vavříny rostou ze dřiny Nezapomenu nikdy jak ovládla s šálkem v ruce a šálou kolem krku Kavárnu plnou studentů rok co rok Ne aby jí někdo děkoval nebo řekl, Dobrá práce, Věro Na to jí chybí povrchnost Ale zavedla všechny a spojila je v jedno V jedné snaze - vytvořit atmosféru Blahou, blaženou, a já v srpnu sedím sám A vzpomínám na tu ženu váženou Nikdy se nedoví, kolika životů se dotkla A to je asi to nejhezčí, co si nikdo nemůže přát