Zen [Album]

Čumím na měsíc, píšu track Červený voči, totalní crack Nadechnu město, vydechnu dým Tempo lín, v chillu jak Prometazín Sleduju Prahu, vidim na střechy Vokna, světla, snažím se pochopit Čechy Klidnej jak nikdy, utopenej v beatu Víc, nechám tu flow týct jako pípu V posteli žena, prej už je nahá Čeká, prosí, říká mi, že je ta pravá Chtěl bych jí věřit, ale nechci to řešit Teď né, teď musím popsat ten sešit Myslím na dětství, myslím na dobu Prázdnejch kapes, hustlení, gramů na rohu Měl bych se najíst, ale není čas Radši spolknu moment, než mu ráno zlomí vaz Pointa čeká, hledám tu frázi Terapie, tohle nemůžu brát jako práci Jedu jak mnich, meditace, pokora Nechci nic, jenom dělat furt to samý dokola Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon Než to bude hotový, tak ani nejdu ven Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon Mimo realitu, chilluju si, jedu zen Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon Píšu to v noci, proto mě nezajímá den Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon Mimo realitu, chilluju si, jedu zen Mam na duši lógr, bábo můžeš věštit V ruce mam žváro, než zatnu pěsti Jsem něco jako kmotr, tak mi bůh přej štěstí Držím svuj směr, nechci přijít na zcestí Ano, tohle je modlitba města Kafe a cigára, rap a kára Chodník a bába, i fena hárá Co je v Praze víc, víc než škvára Sedim za výlohou baru, čumim ven Podpírám si kafem bradu celej den Ty jdeš spát, já vstanu, totiž chodim sem A, B, C, 1, 2, 3 tak jdem, jdem, jdem Pochop, že seš u mě doma, tak važ slova Než postavíš rap znova, tak se drží huba Vyžehli tuhletu minutu Nebo tu vynutim punker funk Znám abecedu, jestli jí chceš, tak přijď Já dám Viděl jsem toho dost, abych ztratil zlost Mrdám zbytek čoklů, ať si nechaj kost Žiju na svým ostrově a brousím skvost Všichni haters zněj stejně, zněj jak drozd Věci, co jsem prožil stejně nejdou sdělit Musel bys jít mojí cestou, to nejde šmelit Prožij svou věc co nejhloubš, dyť to víš Čím víc budeš hloub, tím si budeme blíž