Krajina Melancholie

[Intro] Ve vzduchu se vznáší stín, vzpomínky, co se nechtějí schovat, jak obláček v teplém vánku, chci cítit, nosit ve svém srdci. [Verse 1] Starý obrázek v prachu leží, náměstí ve tmě, co tiše spí, dětské naděje, co čas pokřivil, ozvěny lásky, co srdce hladily. Vzpomínky svíravé, buší srdce, na ulicích, co v nás zní, zapomenuté lásky tichá bolest, zvony zvoní, dávné tóny v dálce. [Chorus] Krajina smutku, sny kvetou jak jaro, vznášející se nad duší, v touhách, co zklamání přináší. Kde svíráme naděje, slova vánkem plynou, realita se rozpadá, a my jsme stíny, co tančí. [Verse 2] Podzimní listí v tichu padá, osamělý strom v dalekém poli. Každý šepot vítr nese, v srdci touha po tvé blízkosti, chci slyšet tvůj smích, v temnotě, co nikdo nevidí. Kde jsi, můj odraz, má lásko? Pohledy prchají, mýtus se ztrácí. [Bridge] Zastav se, na chvíli v tichu, co vše znamenají sny, slova, co zní. Jak velkou váhu má nostalgie, v nás, ve vzduchu, co s námi dýchá. Otázky visí v prázdném prostoru, jsem tu sám, co s tím srdcem tluče? [Chorus (reprise)] Krajina smutku, sny kvetou jak jaro, vznášející se nad duší, v touhách, co zklamání přináší. Kde svíráme naděje, slova vánkem plynou, realita se rozpadá, a my jsme stíny, co tančí. [Outro] Zvuky se ztrácejí, srdce hraje tiše, každá nota, vzpomínka, do tmy klesá. S přijetím v očích, smíchem na rtech, krajina smutku, bezstarostná, klidná. Krása v tichu, stále volá, všechny sny, co se nám do srdce vryly.