Tón Slunce

[Intro] Hlasité šeptání vzpomínek, piano zpívá, jak slunce hřeje, saxofon v dálce volá, melancholie tancuje, jak nás srdce mřeje. [Verse 1] Když světlo hraje na tvé pleti, radosti se vrací, jak zázraky ve letním dni. Zlaté chvíle v podvečerní záři, nosím v srdci, co mi někdy chybí. Vzpomínky hřejivé, jak letní větřík, co v noci se směje, jsou to stíny, co úsměvy dávají, i v hluboké duši, cítím tíhu, co nás svírá. [Chorus] Tón slunce, co stíny prosvětluje, v těchto chvílích, bez slz, sílu nacházím. I když nostalgie občas zavolá, srdce mé zpívá, dokud naděje září. Zlaté chvíle nikdy nezmizí, když se dívám na oblohu, duše nese tón slunce, v každém okamžiku, co mě provází. [Verse 2] Ale s teplem přichází i chlad, vzpomínky bolí, srdce se nám zrad. Šumění listí, co vítr hladí, v tichu noci, co nám lásku vrací. Podzimní vítr nese stíny, co bylo, teď je vzpomínkou v hlubinách, a přesto ve tmě, ta jiskra svítí, světlo, co duši vzkřísí, osvěží. [Bridge] (Saxofon a piano tančí volně) Tanec mezi nadějí a neklidem, v harmonii, co roste z našich snů. Každý tón, co nese vzpomínku, odhaluje krásu ve všech zklamáních. [Chorus (repeat)] Tón slunce, co stíny prosvětluje, v těchto chvílích, bez slz, sílu nacházím. I když nostalgie občas zavolá, srdce mé zpívá, dokud naděje září. Zlaté chvíle nikdy nezmizí, když se dívám na oblohu, duše nese tón slunce, v každém okamžiku, co mě provází. [Outro] Hlasité šeptání vzpomínek, piano zpívá, jak slunce hřeje, saxofon v dálce volá, v kráse naděje, co stále trvá. A tak v klidu noci, srdce se uklidní, s tónem slunce, láska v nás svítí.