Vrácení Stracíánu Málelet [1]

[Intro] Měkké klavírní tóny hrají, smutek ve vzduchu, Dutiny trumpety vyprávějí příběhy, co srdce nosí, Ztracené chvíle, jen ozvěna se blíží. [Verse 1] Vzpomínky se ztrácejí, jak jemný šepot, Oči tvé sledují podzim, co nám přináší vůni, Listy padají, skryté touhy, Každý šelest mu říká, lásko, nezapomeň na mě. Oči jak sluníčko, v chladném vzduchu, Barvy, co už nejsou naše, - srdce se smutně chvěje, Mé srdce zpívá písně, které usnuly, V tichu jsme zlomení, osamělí, ztracení. [Chorus] Vrátím se tam, kde smutek mění tvář, V náruči bolesti, tam najdu své místo, Každý krok vpřed, tichou píseň slyším, Z vláken, co pro nás znamenají víc a víc. Smutek hrozný, ale zimní krása splněného, Získáme zpět to, co jsme ztráceli v snech. [Verse 2] Čas se nezastaví, stíny se rozplývají, Porovnávám vzpomínky, co mě provází, Obrazy se vznášejí v nostalgických vlnách, Dotyky minulosti pulzují s naším já. Hlava se ztrácí v tónech večerního svitu, Kdy radost se snoubí s šeptem zánikem. V nostalgii nacházím bolestivou sílu, Jaro se vrací, a s ním nově jásáme. [Bridge] Jak saxofon šeptá staré balady, Srdce bloudí ulicemi vzpomínek, Touhy, lásky, prolitá slza, Čas je nosí jak klarinet v nostalgia vibracích. Kolik překrytí, kolik rozchodů, Ale v každém stínu bije naděje. [Chorus (Reprise)] Vrátím se tam, kde smutek se mění v lásku, V náruči bolesti zůstaneme sjednoceni, Každý krok vpřed vedu s tichým melodem, Okno do minulosti, křehké vzpomínky. Ztráty jsme proplétli zvuky daleké, I bolest v sobě nese své hluboké harmonie. [Outro] Pianissimo, jak klavír zpívá v klidu, S jemným nádechem smíření, jako jaro nad námi. Zůstávám se vzpomínkami, co nosím ve svém srdci, Nádech minulosti, já v tichu stále žiji. Zvony vzpomínek zní, vzdálené v čase, Srdce a duše tančí v krásné symfonii. [Outro]