A přece zdráhám se

Skleněná lahvička, a lebka na vinětě V mou duši vbodává svůj pohled příšerný Den po dni s myšlenkou o onom lepším světě Já neznaboh se stávám tím více důvěrným Chlebíček vezdejší a rozmnožení rodu Rád lidu zůstavím s instinkty zdravými A četné žádosti mé, jak sníh v kalnou vodu Jak jen se dotknu jich, se mění v dlani mi A přece zdráhám se, já pijan notorický Svým hrdlem prolíti svůj doušek poslední Sny směšných zázraků mne uchlácholí vždycky A stesk můj udusí noc jedna výstřední