Stokrát chválím čas

Po lávce tvého nártu přejdu nejsnáz pláče proud Na stéble tvého zápěstí mohu dál i v bouři plout Jen v hořkomléčné dráze tvých vlasů chtěl bych spát A máš-li vést mě k zkáze, tak já ji příjmu rád A stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas Každý záhyb tvůj i vlas já znám A kdyby náhle blesk tu sjel Srdce spálil na uhel Tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám Jak terče střelnic na poutích jsou ta souhvězdí tvých pih A máš tak svůdná zákoutí jež neznat byl by hřích V tvých nástrahách jak v Seině se topím dál a dál A znám tě stále méně a já bych rád tě znal Stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas Každý záhyb tvůj i vlas já znám A kdyby náhle blesk tu sjel Srdce spálil na uhel Tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám Ač ráno sám jsem v dálce, ta horkost má je táž Na mráčky píšu palcem, co dávno, dávno znáš Že stokrát chválím čas, kdy vcházím do tvých řas Každý záhyb tvůj i vlas já znám A kdyby náhle blesk tu sjel Srdce spálil na uhel Tak byl bych šťasten, že jsem lásku měl a mám