Bílá Hora

Rec: Osmého listopadu ?estnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec - moravský praporec ?likův. U zdi letohrádku padl do posledního mu'e. Píseň nazvaná Poslední Moravan. 1. Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou a zvony odletěly za větrem do Říma, obzor se rdí, můj táto, hanbou ?arlatovou, u? jsme tu osaměli, z kří?e se nesnímá. 2. Prapory mdlé u? pálí ruce vlajkono?ů, jen oči pod přilbicí snad je'tě doufají, a mlhy zlé se valí do děr od hrabo?ů i do ran na orlici, kterou u? poutají. R: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry, hřeben větru rozčesává pera plamenná, věřili jsme na pokoru u popravčí káry, zlatá doba nenastává, bude kamenná. 3. Je prý to ctí a? na dno, zůstat pod prapory, mít du'i nestydatou a mozek bez ceny, být králem lstí a snadno vzít si bez pokory na svatbu se Zubatou ?elezné prsteny. 4. Není to med, zas píti čí?i vrchovatou a věřit na proroky v chorálu polnice, sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou na erbu pro otroky - pro na'e dědice. R: + bude kamenná, bude kamenná ...