O lásce

Stačí jeden tvůj úsměv a rozpadnu se v prach Zvedá se vítr a já letím ulicí Dál a dál stoupající rychlostí Pronikám chodci, krvavé cákance na stěnách Zdvihám domy ve Fibonacciho spirálách Vráží do sebe, jeden druhého krájí Otevřená rána až do srdce Gaii Jsem zemětřas, jsem požár pralesa, jsem vroucí láva Trhám vodovodní potrubí, drásám zemskou kůru Lámu chléb náš vezdejší Ženu se prérií, co má nohy peláší Rdousím dopravní tepny, sršeň ve včelím úlu Stačí jeden tvůj úsměv a rozpustím se v jezero Lístek pluje po mé hladině, je šero Slunce za obzorem, poslední paprsky lapeny v mé hladině Klid, ticho, uvolněná masa, ležím nehybně Nádech, potápíš se do mých útrob Proplouváš mezi orgány, tenké střevo, žlučník, řitní průchod Svou mokrou hlavu skládáš na mém klíně Líně hýbu konečky prstů, pulec se v nich líhne Vánek šustí mým listím, ohýbá má stébla Mé paprsky zbarvily hladinu do běla Tvé výkaly mě živí, létám v roji much Tvé výdechy mě hřejí, jsem okolní vzduch Stačí jeden tvůj úsměv k mému početí Počátek cesty ke smrti Smrky pučící z těl padlých bratří Spatří hvězdy, srůstající úlomky mé kosti Kosím stébla, vytvářím prostor Pro jejich návrat, pro nový souboj Soustředím se, aby se myšlenky rozutekly Rozhněvám se, abych se uklidnil Klidím se ti z cesty, abychom se opět setkali Sedím na větvi, abych z ní seskočil Smočím se v jezeře, abych uschnul Usnu, abych se probudil Probudil proud myšlenek pronikající prostorem až za hranice prázdnoty