Povodeň

Strach, cítím chlad a únavu Od palců na nohách, až po hlavu Od konce jedné ruky, až ke konci druhé Každá tkáň, každá buňka mě zebe Stojím po prsa v bouřící řece Jsem na konci sil, na hraně, co tělo snese Svaly bolí, kosti se brzo zlomí Už za chvíli podlehnu povodni Představuju si, že tu žádná voda není Že stojím nohama na pevné zemi Nebo že je proud menší, voda teplejší Lžu sám sobě, abych se ukonejšil Ale fantazie mě neochrání před faktem Že už nezvládám stát pod tlakem Vodní masy, naposledy se nadechnu Potopím hlavu a už ji nikdy nezvednu Strach, cítím chlad a únavu Od palců na nohách, až po hlavu Od konce jedné ruky, až ke konci druhé Každá tkáň, každá buňka mě zebe Stojím po prsa v bouřící řece Jsem na konci sil, na hraně, co tělo snese Svaly bolí, kosti se brzo zlomí Už za chvíli podlehnu povodni Představuju si, že tu žádná voda není Že stojím nohama na pevné zemi Nebo že je proud menší, voda teplejší Lžu sám sobě, abych se ukonejšil Ale fantazie mě neochrání před faktem Že už nezvládám stát pod tlakem Vodní masy, naposledy se nadechnu Potopím hlavu a už ji nikdy nezvednu Jdu po ulici Kolem míhají se auta chodci Chtěl bych aby zastavili A jenom tu se mnou chvíli byli Sledovali ptáky, stromy Domy, co vypadaj jak z plastelíny Kamarád mi volal před chvílí Jeho ségře umřel syn Někdy mi stačí trochu A hned se ve svém nitru cejtim zavřenej Jak v akváriu s tlustym sklem A nemůžu se dostat ven Jdu po ulici Kolem míhají se auta chodci Chtěl bych aby zastavili A jenom tu se mnou chvíli byli Smutný, koukali do krajiny Jenže život nemá čas na kraviny A zmizí, než napočítám do pěti Musí přece nakrmit děti Strach, cítím chlad a únavu Od palců na nohách, až po hlavu Od konce jedné ruky, až ke konci druhé Každá tkáň, každá buňka mě zebe Stojím po prsa v bouřící řece Jsem na konci sil, na hraně, co tělo snese Svaly bolí, kosti se brzo zlomí Už za chvíli podlehnu povodni Představuju si, že tu žádná voda není Že stojím nohama na pevné zemi Nebo že je proud menší, voda teplejší Lžu sám sobě, abych se ukonejšil Ale fantazie mě neochrání před faktem Že už nezvládám stát pod tlakem Vodní masy, naposledy se nadechnu Potopím hlavu a už ji nikdy nezvednu Miliardy součástek má motor, na který se dívám Miliardy a každá je jiná, Šrouby, pásy, kuličková ložiska Držáky, hřídele, písty, ozubená kola Zblízka si prohlížím jeden píst Je přesně na svém místě, přesně kde má být Závisí na něm chod celého motoru Z tak maká, nahoru a dolů, dolů a nahoru Je nezbytnou součástí soukolí Nemůže zastavit, nemůže zpomalit Uleví si a všechno se zhroutí Za žádnou cenu nesmí přestat kroutit Ale, začíná mu docházet dech Nejprve nepatrně, drobný zásek Kousek rzi, sotva co by za nehet Nezájem, maká dál, není čas na odpočinek Dlouho nic a pak to jde ráz na ráz Je pozdě vrtat kaz, když je celá pusa hnije Posledních pár pohybů pístnice A životnost je u konce Mám strach o budoucnost mašiny Když jsou v řetězci trhliny Mám strach, že se jí čas chýlí Když klíčová součástka chybí Ale moloch to nijak nezajímá Příběh nekončí, stroj jede dál Aniž by ztratil tah, pozbyl sílu Stovky součástek zaplnily vzniklou díru A všechno běží dál, jako by se nechumelilo Možná pár okolních dílů na chvíli zpomalilo Ale už zas jedou na 120 procent Nepřipouští si blízkost svého vlastního konce Zajímá mě, čemu tak dokonalý motor dává sílu Motor, který sám zacelí každou díru Motor, který sám zatáhne každou prasklinu Doleje olej a zavaří sebevětší trhlinu Odstoupím pár kroků, abych viděl co pohání A jsem vhozen do zvláštního poznání Reality, kterou jsem tušil už dávno Že hřídel motoru se točí na prázdno Strach, cítím chlad a únavu Od palců na nohách, až po hlavu Od konce jedné ruky, až ke konci druhé Každá tkáň, každá buňka mě zebe Stojím po prsa v bouřící řece Jsem na konci sil, na hraně, co tělo snese Svaly bolí, kosti se brzo zlomí Už za chvíli podlehnu povodni Představuju si, že tu žádná voda není Že stojím nohama na pevné zemi Nebo že je proud menší, voda teplejší Lžu sám sobě, abych se ukonejšil Ale fantazie mě neochrání před faktem Že už nezvládám stát pod tlakem Vodní masy, naposledy se nadechnu Potopím hlavu a už ji nikdy nezvednu Strach, cítím chlad a únavu Od palců na nohách, až po hlavu Od konce jedné ruky, až ke konci druhé Každá tkáň, každá buňka mě zebe Odevzdal jsem tělo bouřící řece Jsem na konci sil, oddaný vodě, která mě nese Každý sval uvolněný, čekám až se utopím Co nevidět voda zaplní mé dýchací ústrojí Prudký nádech, nechávám zatopit své plicní sklípky Vzduchem, chladným a plným životní síly Otevírám oči s novinou Že celou dobu pluju s hlavou nad hladinou Nic nedělám a nechám se unášet Kam řeka chce, jen se kochám jemně nadnášen Nemusím se snažit a stejně pluji Jenže mě chytne vracák a skončím ve smradlavé tůni Plné kalné stojaté vody Stoupnu si a hned mám po kolena zabořené nohy V bahně, teplém a příjemném na kůži V tomhle smrádku bych bez problému dožil Po týdnu začínám připomínat bahno, ve kterém stojím Stýská se mi po chladu řeky po jejích peřejích Po rychlosti, po námaze, po adrenalinu Musím přejít z nečinnosti do činu Nechce se mi, ale jiná cesta nevede A nejmíň po stém pokusu se mi to povede Vytáhnu nohy z bahna a plavu zpět do proudu S myšlenkou, že já jsem strůjcem svého osudu Nekoukám nalevo ani napravo, držím svůj směr, Za každou cenu, plavu si pro to, co jsem vždycky chtěl Veškerou svou sílu vykládám teď a tady Abych každý kamínek obeplul ze strany O které si myslím, že mi nejvíc prospěje Jenže pak, když přijdou opravdové peřeje Už nemám sílu zabrat, voda mě rozmlátí, semele A vyflusne zpátky v té smradlavé bažině A najednou nevím, jak dál Zase jsem zpátky, tam kde jsem začal Najednou nevím, co dělat Když dnes nefunguje, co fungovalo včera Musím se naučit řeku číst Rozpoznat, kdy zabrat a kdy se nechat nýst Kdy mám moc ovlivnit, co se se mnou stane A kdy se jen vyčerpávám v marné snaze Nechám se vézt a šetřím síly Abych mohl zabrat, až přijdou záludné víry Občas vylezu na kámen abych si odpočal Protáhnu svaly, prohřeju kosti, a pluju dál Míjím lidi sedící na kamenech, jako by to byli Jejich království, hrady, odměna za píli Myslí, že našli pevný bod, že jsou chytřejší než řeka Pošetilci, voda je smete, když to budou nejmíň čekat Snažím se užít si tu jízdu, chlad, strach i ostrý kamení Často se cítím dost špatně, i když mi vlastně nic není A když už to chci vzdát, jemné vlnky mi polechtají záda A najednou nemůžu ani uvěřit, jaká je ta plavba paráda Možná mi to nejde, ale snažím se plout správně Podat ruku člověku, co chce ke mně vylízt na kámen A možná na tý plavbě nakonec tolik nezáleží Stejně se má postava utopí, nafoukne a přidá k těm co kolem leží Tři roky zpátky jsem jsem se chtěl zabít Ale bál jsem se smrti Těď chci žít A smrti se pořád bojím Ale repektuju tok energie Respektuju, že nemůžu zůstat věčně v jedné formě Stanu se potravou pro červy Jsem jenom přestupní stanice Jsem jenom stopař u silnice Celý se to přese mě přežene Jako vlak přes praže držící koleje Až umřu, nic se nestane, jsou tu miliardy dalších Tři roky zpátky jsem jsem se chtěl zabít Ale bál jsem se smrti Těď chci žít A smrti se pořád bojím Ale repektuju tok energie Respektuju, že nemůžu zůstat věčně v jedné formě Stanu se potravou pro červy Jsem jenom přestupní stanice Jsem jenom stopař u silnice Celý se to přese mě přežene Jako vlak přes praže držící koleje Až umřu, nic se nestane, jsou tu miliardy dalších Jsem nepodstatný, jsem nepostradatelný, jsem hlavní, jsem ten vedlejší