Úkryt před bouří

Když v dáli světlo slábne, mraky se sbíhají Tma do oken i duší se škrábe potají A nikomu se nelíbí, co sám v zrcadle zří Pojď dál, řekne ti ona Jsem tvůj úkryt před bouří Já procházel jsem deštěm, už nevím kolikrát Byl promočený na kost, únavou nemoh' spát A stavěl vzdušné zámky, které vítr nezboří Pojď dál, řekla mi ona Jsem tvůj úkryt před bouří Já slyšel jsem své srdce, že jak zvon vyzvání A nevěřil, že zrovna mně dnes patří pozvání I když nejsem jeden z těch, co se snadno pokoří Pojď dál, řekla mi ona Jsem tvůj úkryt před bouří Za okny zuřil orkán, však v srdci klid jsem měl Já nikdy žádnou krásnější jsem v světě neviděl A bál jsem se, že zmizí, hned jak oči zamhouřím Pojď dál, řekla mi ona Jsem tvůj úkryt před bouří Tak první bouře ztichla a po ní slunce zas Že jsem tam, kde mám být, já pochopil jsem včas A společně jsme zaháněli všechna příkoří Pojď dál, řekla mi ona Jsem tvůj úkryt před bouří Až na konec světa, pak zpátky já s ní šel A těch pět překrásných slov mockrát uslyšel I věčný tulák na návraty moc rád uvěří Když uslyší ta slova Jsem tvůj úkryt před bouří