SAMET

Jiskřivej úsměv Bledá, popelavá pleť Oči modrý jako safír Dlaně jemný jako samet Duše černá jako asfalt Jizvy v mimice s výpovědí chromu ve fasádě zapsaný Tíživý vzpomínky vyrytý v psyché Čas se zastavil Číše vzhůru, nazdraví Mysl nemá kam jít Látky jazyk lákají Nad paneláky se smráká Indigová lazura na všech barvách v okolí Prostředí jako terpentýnem zředěný V kůži zelený podtóny přimýchaný mimoděk Jako následek nechtěně prožitýho Pleť popraskaná jak omítka Tagy na stěně Jako podpis pasáka na dívce s minimem možností A instinktem přežít, věřit A touhou nebýt A všudypřítomným strachem z vlastní identity Jako reality check Litry vína tekoucí hrdlem Jako neměnnej společník poleptaných dýchacích cest Bankovky v ruličkách na stole A sex proti vlastní vůli v opojení promine S vidinou lepšího dne Se každý ráno probouzí ve chvějícím se těle Plným chladu, strachu S nahořklou pachutí v ústech A pletí o něco víc chřadnoucí Slzný kanálky už začínají vysychat a barvy pomalu blednou Jako etikety produktů ve výlohách večerek Cigaretovej kouř usedá na plíce Jako prachový částice na police ve vitrínách Nažloutlý konečky prstů ledově chladných dlaní Jako doklad o nespočtu vysypaných popelníků A dani za probdělý noci A pocity úzkostí jako štítky na šanonech V knihovně dochovaných vzpomínek Zvyk je železná košile Tak si ji pomalu den co den oblíká Aby ji strhávání šatů bolelo jen o trochu míň