TŘIČTVRTĚ NA VĚČNOST

Na sklonku léta sedím v ledový vaně Zapadá slunce v místě Kde jsem prožil dospívání Kapky pronikavých jehel stejkaj mi po zádech Venku je hic A já vím, že se sem nechci vrátit Kostel právě odbíjí třičtvrtě na věčnost Stejně jako včera Nebo před dvěma lety Vrásky v tvářích míst, co v dnešku hledaj minulost Vyplnil plevel, mech a šednoucí květy Kulisy štítových stěn alejí rodinných domů Dávno ztratily chladnou iluzi bezpečí Brizolit lemuje okna nezměněných pokojů Jména na zdech důkazem Že jsem tu kdysi žil Pachuť prázdných dní plní koridory ulic Na patře usedá pocit že sem nepatřím Nasládlej zápach vzpomínek vkrádá se mi do plic Ztratily krásu, kterou už jim nikdy nevrátím Po cestě míjím figury, co jsem kdysi znal Vzpomínky jim ukradly identitu Opar nostalgie odvál vítr, co ji s sebou vzal Praskliny ve skle bortí dětskou naivitu Vidim Stejný lidi Stejný práce, Stejný hlasy Stejný tváře Stejný zájmy Stejnej dress-code Stejný známí Stejný všechno A ručičky na hodinách kostela ukazují den co den třičtvrtě na věčnost Třičtvrtě na věčnost Třičtvrtě na věčnost Třičtvrtě na věčnost Třičtvrtě na věčnost