Hibernatus

Puvodní chlad prohrává souboj s vedomím cítím teplo, jak do zil proniká Svetlo a cit neznámy hlasy medovy cizí ruka ted se me dotyká Tak budu zít uz je to hotovy první pohled, dojmy se zalykám Cí je to svet kdo na otázky odpoví po sto letech se tezko privyká Dál smysl mi uniká spousty vecí, které chápat nedovedu Dál mi jejich smysl uniká dlouhej cas jsem strávil v kusu ledu To století má na svedomí spoustu zmen vzdycky novy neco zas objevím V lidech je klid všichni zárí jak diadém marne cekám na strachu projevy Jsem primitiv a tenhle svet snad sen zvíre ve mne pak náhle poleví Dali mi mat to dobré uvnitr musí ven lepší stránka se vzdycky projeví Dál smysl mi uniká... ...spoustu let jsem strávil v kusu ledu Co je dobry a špatny co se v penezích pocítá co se smí a co nesmí tady nikdo mi neríká po sto letech v ledu... Co je barva tvy kuze co se na papír povolí co se nahlas ríct muze tady nikoho nebolí po sto letech v ledu...