Leporelo

S jednou krabicí celej zivot svuj, v knize jenom tecka na konci vety k tomu, pred zrcadlící krivou stenou stuj. Kam smeruješ ted a proc? Kam patríš, komu? Zmet citu a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete, nevidí proc má dedictví pouhy s lebkou na vinete, nevinny a sám. Dverma prásknout, nikdy neotevrít, tak jak vlce zustat sám sobe pánem domu, ucpat uši tmou, všemu neuverit, kdyz by ríkal tvuj strach: "Znám", tak vzepri se tomu Zmet citu a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete, nevidí proc má dedictví pouhy s lebkou na vinete, nevinny a sám. Sedni k nám, príteli cizí, na pár chvil bud náš host, sedni k nám, prízraky zmizí, na pár chvil, jen dnešní noc. Zmet citu a bolu, tak jako leporelo, pak trochu alkoholu, aby to nebolelo. Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete, nevidí proc má dedictví pouhy s lebkou na vinete, nevinny a sám. Zustal sám, bloudí v prapodivnym svete, nevidí proc má dedictví pouhy s lebkou na vinete, nevinny a sám.