Vesmírny Koráb

Vplouvá s kormidlem cínovym koráb bez plachet, co za nocí hvezdám pujcuje svou zár. Bloumá v retezech stríbrnych tulák vesmírem, co nemá cíl, v krajkách mesícu má stráz. Skryvá spojení v Blízencích, svetlem vybledlym pak zrcadlí v cestách vzdálenych svou tvár. Nebyt osudem svázany, tichym obzorem trochu se vznyst, k branám úplnku jít snáz. Na síle zálezí, prolomit hráz, pozemskych zátezí mám se vzdát. Na síle zálezí, prolomit hráz, pozemskych zátezí mám se vzdát. [Solo] Sám se ztrácí nez se objeví jednosmernych cest souznení, o lepším zítrku dál sní. Bloudí dálkou, nepoleví, ve svych útrobách s nadejí touzí najít úsvit novych dní. Na síle zálezí, prolomit hráz, pozemskych zátezí mám se vzdát. Na síle zálezí, prolomit hráz, pozemskych zátezí mám se vzdát. Na síle zálezí, prolomit hráz, pozemskych zátezí mám se vzdát. Na síle zálezí, prolomit hráz, pozemskych zátezí mám se vzdát.