Písecná Samota

Dávno sním o vyšinách, co vládu stínu chválí, proc náhle písek v ocích mám, na tvárích sníh me pálí. Ptákum hejna závidím, co drápy kánat vábí, krídla vázkám bázlivym, krásu tuní svádí. Sám tu jak básník stojím, dny pocítám, k nebi se vzhlédnout bojím, zízen mám. Proc tajemnou poušt v duši mám, a kruty slunce pálí dál. Proc lidé kolem slepí jsou, snad spechaj za vysnenou oázou. Dál jak písek spím v dunách a dál tu vítr sílí. Proc náhle písek v ocích mám, snad dá mi kousek síly Sám tu jak básník stojím, dny pocítám, k nebi se vzhlédnout bojím, zízen mám. Proc tajemnou poušt v duši mám, a kruty slunce pálí dál, proc lidé kolem slepí jsou, snad spechaj za vysnenou oázou